Vítejte na stránkách naší Guildy Golden ♥ Samurais, která se stvořila již dávno, dávno ve světe Midgardu.
MP3 nahrávkaNa začátku všeho zla v dobách, kdy zemi Midgardu drancovali guildy, zrodila se světlá myšlenka uvnitř chlapce. Chlapce, který nikdy nepoznal své rodiče. Chlapce, plného kuráže a důvtipu. Vychoval ho moudrý bojovník a dal mu jméno Arax.
Mistr ho naučil všemu svému řemeslu a když nastal jeho čas, svěřil mladíkovi tajemství: "Musíš chránit náš svět před zlem z podsvětí. Zasaď toto zlaté semeno (emperium) a vybuduj silné společenství bojovníků."
Jen dořekl poslední slůvko, vydechl naposledy. (Na jeho památku je postaven pomník nedaleko příbytku v Archer village. Sice o něm každý slýchává, ale ještě ho nikdo neviděl. Také panuje pověst, že kdo tento památník spatří, obdrží zkušenosti chrabrého samuraje a jeho velkou sílu.) Statečný Arax neváhal a poslechl rad svého přítele. Semínko vyklíčilo a dne 15.9.2004 vzniklo společenství Golden Samurais. (Golden po matce a Samurais po otci :D ) Od toho dne nosil Arax titul Lord - Lord Arax.
V pochmurné roklině, někde uprostřed Orc village, náš mladík narazil na moudrého, rozvážného kněze Resident Evila, který se rozhodl ho doprovázet, aby nabyl nových zkušeností a poznatků. Pod rouškou vážnosti se však ukrýval věrný přítel. Když procházeli tajuplným lesem, přepadla je banda barbarů. Bojovali co to dalo, ale ani to nestačilo proti přesile. (Představte si klučinu s mlíkem na bradě, jak spolu s církevním sucharem odráží útok zkušených hrdlořezů.) Měli na malé, kdyby se ze tmy nevynořil tajemný stín Akkiho…(skromný zabiják se smyslem pro racionální řešení) Byla to krvavá bitva. Několik loupežníků padlo. A když už bylo zřetelné, že násilí nevyhraje… chátra vzala nohy na ramena (ty co ještě nohy a ramena měli) a utíkala co jim dech stačil.
Když seděli u táboráku a ošetřovali si svá zranění, doplížil se k nim jeden z výtržníků. Byl to vyvrhel tlupy, nebyl dost krvežíznivý a vůbec, Fette se chtěl polepšit a to nepřipadalo v úvahu. Hned jak poznal jejich odvahu měl jasno a žádal, aby ho přijali k sobě.
Jednoho večera se stavili v jedné Yunské krčmě (no nebudem si nic nalhávat, tráví tam dost času) Když už byli pěkně v náladě narazili na krásnou Eset. (bůhví za jakým účelem se s ní seznámili) Ještě nedávno byla vrchním mágem u Pronterského dvoru. Vyhostili ji z panství kvůli lži, kterou ji pošpinili rádcové z království Modrého erbu. (neměla se cpát do věcí, do kterých jí nic není)
Jejich síla rostla, tak jak vzkvétala důvěra a přátelství mezi členy. Jeden za druhého by život položil(to se jen tak říká, doopravdy to udělá jen opravdoví blázen - no a aby nevypadali hrdinové jako necharakterní či srabové, tak to odůvodňují jako, že musí žít, aby mohli svého přítele pomstít…)
Ale jsou tu i výjimky, které potvrzují pravidla. Například uprostřed tropů na konci světa….eee teda na okraji Comoda v chatrči, vyrůstala překrásná dívka (Wiwy) v opatrovnictví báby kořenářky. Mnoha mládencům svými ladnými pohyby zamotala hlavu. Jediným jejím přítelem byl Za_randy, vysokoškolák a syn velkoobchodníka (nebyl to žádný krasavec). Byl romantickým básníkem a zručným lučišníkem, a tak při nevinných dětských hrách naučil Wiwy lukostřelbě.
Během polojasného dne s místními přeháňkami napadli vesnici monstra z podsvětí. Toho dne ztratila Wiwy macechu i přítele. Macechu zabili a Za_randy ji chtěl pomstít (nebo spíš se chtěl vytáhnout a šplhnout si - Wiwy tajně miloval), byl to však poslední okamžik kdy ho spatřila. Osudný den přišla do vesničky ještě jedna delegace, vojsko Modrého erbu. Unesli Wiwy a prodali ji do otroctví. Za_randy prošel svět křížem krážem, aby ji našel. Místo Wiwy našel jen potulnou bandu zoufalců, kteří si mysleli, že zničí zlo a dobijou svět… Říkali jsi samurajové, nebo tak nějak. Důležité bylo, že byli ochotní Za_randymu pomoci s hledáním.
Neuvěřitelné se stalo pravdou. Díky Araxovým abnormálním schopnostem Wiwy našli a vysvobodili. Byla otrokyní v Niffhelmských galejích. Když se trochu vzpamatovala, Za_randy poznal, že už to není dívka, kterou znal. Stála předním bytost plná nenávisti a chutí se za vše pomstít. Prohlásila: Nevinná dívka v galejích zemřela, ale vzápětí se nová silná zrodila
. Od toho okamžiku se jmenuje Qewa.
Za_randy po večerech hrával u táboráku líbezné písně a Qewa je doplňovala svůdnými pohyby… Dopracovali se až ke kariéře bard a dancerka ( jedni z nejlepší v jejich oboru).
Qewě stále leželo v hlavě, jak jí dokázali v tak velkém světě najít - její otázky zodpověděl Arax. Nějaká nadpozemská síla ho vedla přímo k ní, aniž by tušil co to znamená.
Hluboce se na sebe zadívali a stalo se něco neuvěřitelného… Rozumněli si aniž by vydali hlásky. Četli si svoje myšlenky, v kterých se ukrývalo, že už se oba dlouho znají ze svých snů. V obou myslích byli jen tápavé otázky: Co to znamená? (dost keců, telepatii snad znáte, ne?) Pocítili hřejivou sílu na svých hrudích, kde se rozzářil ornament. Když ho dali k sobě spojil se v jeden medajlon s emblémem draka. Vznikl impuls, impuls drtivé síly… Všichni z okolí se seběhli: Co se děje?
…a Arax s Qewou se jen pousmáli a odvětili: My jsme sourozenci!
V temné Payon cave narazili na vysloužilého vojáka Sejtina. Podle emblému Zlatého draka, to vypadalo na osobní gardu bývalého krále. Na věrném oři (sice měl už jen dvě nohy a byl dost vypelichaný) zachraňoval malou acolitku (Drive Mad), která byla v zajetí houfu krvelačných Familiárů. Sice nebyl moc výřečný, ale přidal se k výpravě.
Našich osm statečných procházelo vypleněnou krajinou a nosili dům od domu, od města k městu naději, naději, že zlo bude pokořeno. Jak plynul čas, tak i zprávy se šířily a bojovnici všeho řemesla, chudí i bohatí, muži i ženy se přidávali k družině Golden Samurais. Ne všichni však byli charakterní, někteří se přišli jen obohatit jiní získat slávu a nebo okoukat taktiku. I když bylo nejhůř, silné jádro osmi statečných se podrželo a dokázalo se vyhrabat i z té největší bryndy.
Tajně každý snil, jak vyžene nežádané hosty z hradu a vyvěsí svou vlajku na stožár. Tento sen je hnal ku předu ke tréninku svého umění a zdokonalování dovedností. A tak za velké snahy a vzájemné podpory všech členů vyvěsili svůj prapor na hradbách Payonské pevnosti dne 22.3.2005. Netrvalo však dlouho a z hradu je vyhostili silní protivníci. Naši hrdinové se však nevzdali a tento nezdar jim dodal síly a odhodlání. A tak za nedlouho, 5.4.2005 získali zázemí zpět a útok dokázali úspěšně odrazit.
Když naši hrdinové slavili svůj první velký úspěch, rytíř Sejtin se dal do pláče. Všechny to velmi zarazilo. Chápavý Akki se s ním zkoušel dát do řeči. Sejtin moc nechtěl, ale pak začal všem vyprávět svůj příběh. Vykládal o své věrné službě králi, která začala zasnoubením krásné Morrocké princezny Toshiro a pronterského dědice trůnu Naruta. Byl by to pohádkový život, kdyby na Toshiro neměl políčeno Geffenský hrabě Draculla. Toshiro zneuctil a zplodil s ní syna. Naruto chtěl ochránit její čest a utkal se s Dracullou v nerovném boji. Oba vyšli ze souboje živi, ale jen Naruto byl vítězem. Draculla to nemohl přenést přes srdce a proto unesl Toschiřina syna. Byla to velká rána pro celé království a ani po několika letém pátrání, nenalezli jedinou stopu ani zmínku o uneseném synovi či Dracullovi.
Po čase mělo království nového dědice, ne však na dlouho. Když slavila malá princeznička třetí narozeniny, vtrhnul do zámku rozhořčený Draculla. Odvážný Naruto při obranně své rodiny ztratil život. A i přesto se Toshiro nechtěla podvolit a stát se Dracculovou chotí, a tak ji Draccula zaklel do smuteční vrby ve svém panství. A co se stalo s princezničkou? To asi nikdo neví, ale zvěstuje se, že dívku vychovává dobrá žena někde na okraji civilizace.
Sejtin: Před touto tragickou událostí jsem složil slib, že najdu mladého pána a budu chránit malou princezničku, až do konce svého života. Ale jak je můžu ochraňovat, když ani nevím zda jsou naživu?
Nastalo ticho a vzduch byl tak těžký, že by se nedal zvážit ani na té největší váze. Všichni byli tak dojati, že se nikdo neodvážil sebemenšího pohybu. A každý sám za sebe se zapřísáhl, že Sejtinovi pomůžou s jeho těžkým břemenem.
Aby Fette zlehčil situaci nadhodil z legrace myšlenku, že ztracení královští potomci by mohli být Arax s Qewou, jelikož oba nepoznali své rodiče. Všichni se tomu začali smát, až na Sejtina, který si povšiml jejich medailonu. Drak, který vznikne spojením obou částí, je naprosto identický s výšivkou na Sejtinově uniformě. Všem zamrazilo v zádech a Sejtin padl s vděčností a pokorou na kolena. Lord Arax se stal pro všechny King Araxem.
Do hradu ve vlastnictví Golden Samurais zavítali světci Mitutoyo a Tirael. Byli to bratři, jednovaječná dvojčata, Každý byl úplně jiný a kupodivu, každý slaví narozeniny v jiný den díky půlnoci, která je rozdělila. Přišli ze sousedství, kde jim vypálili klášter a zde hledali pomoct a spravedlnost. Oba se přidali k družině, kde odvážně bojovali. Mitutoy ale po čase zjistil, že toto pro něj není životní poslání a vydal se na dlouhou pouť za tajemstvím těchto končin.
Jednoho jitra, časně ráno, se Arax jen tak potuloval a přemýšlel, co bude dál. Z polobdělého stavu ho vyrušila rána, kterou obdržel při pádu k zemi. Myslel jsi, že zakopl. Když se rozhlédl kolem sebe spatřil mudrcova učedníka, jak si mumlá nějaká zaříkadla a úpěnlivě se soustředí na hromádku kamení. Arax chvíli nechápal, ale pak mu to došlo. Ten sage se snaží svými zaříkávadly hýbat s kameny. Bylo úžasné, jak se sem tam kamínek pohnul pouhým jeho pohledem. Sage byl vyčerpaný, upocený a rozzlobený, že jeho snaha nepřinesla očekávaný výsledek. Další den si Arax přivstal a ukryl se na onom místě, kde viděl pozoruhodného sageho. Vyšlo to a Segvan se dostavil a opět se pokoušel rozhýbat hromádku kamení. Arax byl nadšen zázrakem rovnou úměrou Segvanova zklamání a samozřejmě se ho snažil přesvědčit, že on je přesně to, co jeho družina postrádá. Segvan vůbec nechtěl, ale když se seznámil s členy Golden Samurais už se nedokázal rozloučit.
Guilda Golden Samurais byla nyní kompletní (až na menší nedostatky - ale ty jsou vždy jelikož je jich třeba pro iniciativu). Měla deset členů obratných v boji a na sobě citově provázaných (a určitě nejen citově… třeba i… rodinnými vazbami). Všichni mají kuráž a chuť porazit zlo. (tak co jim v tom brání? ) Je jich málo a potřebují spojence, ale ze všeho nejvíc penízky. (zeny, zeny, zeníčky…) Ono spojence sehnat, není tak velký problém. Ale sehnat spojence, co je opravdu podpoří a ne ponoří je téměř nemožné.
Blížil se čas Vánoc ( aneb očekávání sněhu v bahnitý loužích a dlouhé chvíle bez spánku u PC) a všichni sháněli po Payonském trhu maličkosti, jimiž by potěšili či překvapili své přídružence.
Mezi davy merchantů seděla zamyšlená priestka. Araxe zaujala na první pohled a nedalo mu, aby s ní neprohodil pár slůvek. ( z pozdravů a několika slov vznikl dlouhý rozhovor...) Byli jsi v mnoha ohledech podobní , i když byli tak odlišní. ( No, jediné co měli společné, byly problémy. Kde sehnat alianci, aby dokázali oponovat tlaku silných guild.) Sházeli se čím dál častěji ...tak se nedivte, že se Golden Samurais a Life or Death spojili v jednu alianci. ( stejnak to určitě bylo jen kvůli tomu, aby se nešiřili tolik fámy o jejich schůzkách ).
Kdysi dávno žila hunterka, která vyrůstala severovýchodně od Payonu. Nikdy nepoznala rodiče, našli ji jako Novice polomrtvou na poušti u Morrocu. Zachránil ji mage jménem Yamakasi. Měli se rádi, byla to láska jak hrom. Založili rodinu a klidně žili. Jednoho dne Yamakasi onemocněl velmi vážnou nemocí, bohužel nebyla jiná možnost. Když ležel na smrtelné posteli probral se a řekl: „Jednou se vrátím a dokončíme co jsme začali. Do té doby budu uchován v nedalekém kraji. Buď hrdá na to kdo jsi. Pokračuj ve vývoji naší rodiny a uctívej ostatní jako svoje.
Poté umřel a jen ona věděla, kde může Yamakasiho naleznout. Někdo říká, že se jeho duch převtělil do stromu někde v Amatsu. U kterého častokrát vídávali pocestní plakající hunterku.
Hunterka se trápila a chtěla si vzít život... v tu chvíli si vzpomněla na to co Yamakasi řekl…
Založila společenství jménem Life or Death.
Bohužel začátky toho spojenectví byly provázeny spoustou špatností a hunterka se ocitla na špatné straně barikády.... začala umírat.
Hledala spásu v potionech, ale vždy ji jen našli vyčerpanou, v bezvědomí a beze sil u staré vrby v Amatsu. Vypadala jak po velkém flámu.
Jednoho dne ji tam viděl i královsky sage z Payonu. Kdysi dávno ji znával. Dlouho ji však neviděl a tak ji skoro nepoznal. Trávila u něho poslední chvíle svého krátkého života.
Když ležela na smrtelné posteli, kde tehdy ležel její vyvolený, zjevil se a pověděl: „Ty neumřeš...... nemůžeš.......musíš........pokračovat...... a zase zmizel.
a Sma?ka umírá...
Sage smutně sledoval její tělo a viděl, jak duše opouští tělo a pomalu se vytrácí pryč.
V tu chvíli královi vojáci vtrhli dovnitř a donesli malého novicka, který se snažil spáchat sebevraždu....
Kvůli jeho bratrovi...zabili ho v Payon cave.
Sma?ky duch v tu chvíli vlétl zpět do těla, ale nebylo to tělo hunterky, ale tělo novičky....
Vstala z postele a vyběhla ven. Běžela až do Amatsu, kde si sedla před vrbu klekla si na zem a s brekem prosila o odpuštění. Přísahala Yamakasimu, že svůj život zaváže celibátu a stane se acolitkou.
Již večer přišla opět do Amatsu k vrbě a povídá....to co si mi řekl splním...
Při zpáteční cestě ji přepadla ohromná monstra nad Pronterou.....byla jen kousek od smrti...a v tu chvíli se objevil Warius.... z křoví vyběhl ohromný pták na kterém seděl těžkooděnec. První co z něho vypadlo bylo: Drive Mad. Od té doby se acolitce říkalo místo Sma?ka Drive Mad.
Drive mu za záchranu nabídla přijetí do společnosti LoD.
Přijal a v tu chvíli šel život dál....vše dělali společně...než jednou nalezli na jednom srazu vyšších společenství archera jménem Robeqe.
Robeqe ze začátku vypadal jako člověk, z kterým si nikdo nebude rozumět...mluvil zvláštním přízvukem z východu, který Drive nikdy neslyšela.....
Ale i přes to se Robeqe dále potuloval za nima a časem si vynutil přijmutí do společenství...
Poté lidé přicházeli a odcházeli, že ani Drive nevěděla, kdo přesně s ní je...asi pořád v duši myslela na Yamakasiho...(on se jednou vrátí....).....a když bylo velké parno a ona nemohla na výpravy, přišla ekonomická krize. Spousta lidí odešlo za moře na západ...a už nikdy víc se nenavrátili, nechali tady všechno co mohly a odešli… A tak ji odešel Warius. V tu chvíli společenství vypadalo na to, že se rozpadne, všechno stálo na milosti a nemilosti lidi, a tady se ukázalo jak moc zde panuji přátelství, kamarádství a možná i skrytá láska. Byl to Skopi., ten co v hlouby svého srdce miloval Drive a chtěl si ji vzít. Drive nebyla proti, avšak pořád věděla, že Yamakasi se jednoho dne vrátí, i když by byl asi šťasten, že Drive někoho má, ale slíbila celibát a věrnost své první lásce.
Jednoho dne, parného léta, sedelo společenství v Payonu a bavili se o tom co a jak dal. Přiběhl k nim neznámí swordík a prosil o přijetí do společenství, časem se ukázalo, že je to panovník z daleké říše, Sir Crocodile. Ve společenství tou dobou byli: Skopi., Robeqe, Ultimate, Zombie, Amphi, Paegas 2, Ctitel III, llubnekk, Aspekt, Om-Chi-San, Vulkan a Sir Crocodile to byla hlavni síla celého společenství. A tak se stalo, že 28. září roku 2005 obsadili Payon 01. Sice toto nemělo dlouhého trvaní ale nastoupili jsme na cestu dlouhého a krvavého soupeření s ostatními společenstvími. Naše společenství se stavalo nečím, co by se dalo nazvat spíš náboženstvím nebo sektou. Když se teď optate kohokoliv na LoD Forever radi odpoví.
Během putování širým světem se k nám přidalo několik bojovníků mezi nejlepší patří RedCross, CrazYspell a Aria-Dark Mistress. Následně jsme navazali úzský kontakt s společenstvým Zlatého Draka sourozenců Lorda Araxe a krásné tanečniče Qewy. Naše vztahy se staly něčím víc než jen kamarádstvím a tak jsme se rozhodli, že naše dvě velké společenstvý spojíme v jedno, spojíme naše rodiny. Tak se stalo léta páně 2005 dne 16. prosince.
Po návratu nás čekala nečekaná událost. Drive Mad začala trpět syndromem psychických změn a změnila se ve zdroj největších nepokojů rozvracejících pohodu uvnitř guildy. Tak jak ji našeptával hlas Yamakasiho, pro dobro všech odešla do jiného společenství. Společenství, které ji přijalo takovou jaká je. I po tomto incidentu v ni však neustále přetrvává cit a láska ke starým dobrým LoDům. Mnoho členů na ni v dobrém vzpomíná.
....nastalo ticho a tma v našich srdcích...
Zlo stále sílilo a situace žádala činy. Všude panovalo velké napětí a strach. Ač osud chtěl či ne, my se usmířili s našimi nepřáteli. Ano, Smrtonoši se přidali k nám i se svými spojenci Titany. Každý nebyl nadšený a ty co to nedokázali přenést přes srdce, raději odešli. Ze začátku to vypadalo dost špatně, spolupráce nulová, souhra žádná, domluva kritická. Uvnitř guild byli velké rozepře a vypadalo to na uplný rozklad a rozpad. Dali si, ale ještě jednu šanci.
Každý ukázal co v sobě má... Když bojovali sami neměli šanci. Když bojovali spolu, ale chovali se k sobě jako nepřátele, taky neměli šanci. Pak když pochopili, že v jednotě je síla a ti ostatní nejsou až tak špatní, měli ohromnou sílu. Začali si být vzájemně prospěšní. Všechny negativa se rázem vytratila a aliance GTS se postupně stávala silnější a mocnější. Dokázala odvrátit všechny útoky a jejich panství vzkvétalo...
Moc slávy ale škodí. Pyšnili se svými úspěchy a mezitím Modrá síla pátrala po slabinách GTS. Pátrala tak dlouho, až slabinu nalezla. Všichni byli porážkou zdrceni. GTS síla zhořkla a začal počátek konce. Snažili se s tím nějak vyrovnat, maskovali své problémy. Sem tam vyhráli nějakou bitvu, ale nedokázali se vrátit do původní podoby. Zjistili, že mezi nimi byl zrádce. Strach je ovladl a zachvátil. Smrtonoši opustili alianci.
“Zde sice náš příběh ještě nekončí, ale vypravěči došli síly a odhodlání (někam se ztratil a nikdo neví kam, asi spáchal sebevraždu...nedivte se, normální člověk by nesplácal takové žvásty).
Jak to bylo dál se možná někdy dovíte, ale pouze za podmínky, že najdete někoho, tak bláznivého, že vypravěče najde a přivede. Ale aby jste neřekli, že nejsem socka: Panují zprávy, že pokuď Golden Samurais neumřeli, bojují a bloudí světem dodnes.“
(...teda pokud vůbec někdy existovali...)
Zazvonil zvonec a vy jste se probudili. (Teda aspoň doufám, že jste neupadli do horšího stavu a přežijete bez psychické újmy.)
Zvláštní poděkování:
Drive Madovi za doplnění,
splitovi za ochotu,
Sir Crocodilovi za podklady
a Vám všem za trpělivost a spolupráci.
